Už je to více než rok, kdy se Německo vrátilo na cestu zelené energetické revoluce, tedy v jeho pojetí rychlé odstoupení od jaderné energie a snaha o maximální využití obnovitelných zdrojů. Je třeba připomenout, že k bezjaderné energetice se Německo vydalo již před více než deseti lety z rozhodnutí koalice s účastí Strany zelených. Díky velmi silným protijaderným aktivistickým hnutím mělo a má toto rozhodnutí poměrně velmi silnou podporu u obyvatelstva. Během minulých let se však ukázalo, že hlavně představa o náhradě jaderných zdrojů obnovitelnými nebyla příliš realistická.

Potvrdilo se, že v případě požadavku zajištění významnější části produkce elektřiny obnovitelnými zdroji je nutné se spolehnout na velké mořské větrné parky na severu Německa. A jejich výstavba není levnou záležitostí a stejně tak je finančně náročná i výstavba nutné sítě vedení velmi vysokého napětí ze severu na průmyslový jih Německa. Velmi vysoké dotace potřebovaly také fotovoltaické elektrárny. Ty sice mohly nahradit jen relativně malou část produkce elektřiny v řádu pár procent, ale hlavně pro zelené aktivisty se staly vlajkovou lodí. Mimořádně vysoké finanční nároky silně ohrožovaly realizovatelnost navržené cesty.