Kruhové nebezpečí

Státy jako Indie či Egypt si jsou vědomy toho, že musí své nejchudší vrstvy podporovat zemědělskými a energetickými subvencemi, ale jednak přibývá lidí, jednak rostou ceny paliv, takže podpora začíná stát neúměrné množství prostředků a to při indické roční inflaci kolem 9%. Průběžně je nutné vrtat nové studně a prodlužovat vodovody. Vyšší ceny znamenají vyšší subvence, a pokud je vlády neudělí, hrozí jim revoluce. Státní podpora rovněž znamená, že lidé nemají správnou citlivost ke skutečným cenám, takže mají tendenci plýtvat energií, vodou i hnojivy. Tím se v začarovaném kruhu cyklických revolucí a hladových bouří ocitají nejenom farmáři, ale celé státy.

Vazba mezi biopalivy a ropou je oboustranná. Znamená to, že když se zvyšují pouze ceny ropy, tak se biopaliva stávají konkurenceschopnými a víc se jich vypěstuje. Oč víc však vyrábíme „krmení pro auta“ o to méně vyrábíme potravin pro lidi. Tím roste hlad a ceny potravin a situace se posléze vyrovnává, ale na vyšší cenové rovině. Zatím však v souboji o „potravu“ vítězí automobily. Jak to je možné? Jedná se v podstatě o vítězství bohatých lidí, kteří si mohou dovolit auto nad chudáky, kteří jej nemají.

Poptávkový šok

Signály nedostatku určité komodity jsou trhem neúměrně zesilovány reakcemi strachu či paniky a spekulace, takže skutečné globální nebezpečí nepředstavuje např. malý propad těžby ropy, ale reakce na tuto okolnost.

Březnová zpráva za rok 2010 Mezinárodní energetické agentury „IEA – Oil Market Report“ se kromě jiného věnuje poptávkovému šoku. Pro základní porozumění současné situace jsou nutná následující čísla. Roční spotřeba ropy v minulém roce (2010) rostla o 2,9 milionu barelů denně (mb/d), tedy víc než v předkrizovém roce 2007 a nejrychleji za posledních třicet let. Tento růst bude v dalších letech pokračovat tempem 1,4-3 mbd ročně. Přitom volné těžební kapacity pro celý svět jsou podle spíš optimistických výpočtů IEA jedny z vůbec historicky nejnižších – zhruba 4 mb/d a z toho plné tři čtvrtiny těchto rezerv má mít Saudská Arábie a zbytek další státy včetně Kanady. U Ruska se očekává sice růst těžby, ale již za několik let poměrně prudký pokles.

Pokud nedojde ke druhé fázi ekonomické krize a neočekávanému snížení spotřeby ropy, tak se během dvou let rozejde nabídka a poptávka a vznikne ropný nedostatek o výši zhruba 1-1,5 mb/d. Mezinárodní energetická agentura empiricky vypozorovala, že k cenovým šokům z produkčních důvodů dochází až za několik měsíců, ale k cenovým šokům kvůli zvýšené poptávce dochází až zhruba za rok. V nejhorším možném scénáři by se do roka sešly vysoké ceny potravin s vysokými cenami ropy. U potravin totiž rovněž existuje zhruba půlroční až roční cenová prodleva – podle toho zda je jedna nebo dvě sklizně do roka. Dnes vlastně jíme potraviny, které byly vypěstovány v době, kdy ropa stála o třetinu méně.

Cena strachu

Svět se bojí zmatků a změn, ale přitom se v hmotné podstatě pro nás Evropany skoro nic nemění, protože ušetřit jedno či dvě procenta ropy, které na světovém trhu pravděpodobně začnou během dalších tří let scházet, je relativně snadné a potraviny si rovněž umíme vypěstovat. Do hry však vstupují obavy z toho, že se budeme muset uskrovnit. Ke zvyšování cen přispívá i strach z toho, že ceny dál porostou. Jedná se tady hlavně o „sebenaplňující se proroctví“, když někdo prorokuje politické otřesy či růst cen, je to autorita a odhad situace má dobře podepřený argumenty, tak to má vliv. Jinak vliv strachu se špatně kvantifikuje.

Cena za strach je možná až 20 dolarů na barel nafty. Tady se již dotýkáme rozhraní mezi ropou a duchovním životem společnosti. Řekl bych, že člověk, který má větší portfolio hodnot než jenom peníze – třeba rodinu, přírodu, kulturu či sbírání známek a pěstování koček, lépe rozkládá emoční vklady a rizika a tím pádem i méně podléhá strachu (Economist 3rd March 2011).