Může opravdu Česko a Evropská unie postavit svou energetiku na zdrojích ze Sahary a Severního moře?

Sluneční a větrné elektrárny opravdu nestačí.

Pan Bedřich Moldán si také neuvědomuje řadu dalších důležitých skutečností. Aby se propojila místa s výrobou elektřiny a místa spotřeby vzdálená tisíce kilometrů, musí se postavit desítky tisíc kilometrů vedení velmi vysokého napětí. A to nebude lacinou záležitostí. I z těch důvodů, že často půjde i o podmořské kabely. Je třeba si uvědomit, jak obrovské výkony bude nutné přenést a na jak velké vzdálenosti. Už jen naplánování a vyřízení všech formalit okolo stavby vedení bude kolosální problém. Lze to dokumentovat na příkladu Německa. To už více než deset let uskutečňuje přechod od jádra k větrným zdrojům a dobře ví, že to nelze bez výstavby vedení velmi vysokého napětí ze severu Německa na jih. Přesto se přes obrovské úsilí místo potřebných tisíce kilometrů vedení daří stavět pouhé desítky a nejvýše stovky kilometrů. Základní problém je odpor obyvatelstva v místech, kde má vedení vést. Hlavně ve formě různých aktivistických hnutí, která protestují proti stavbě čehokoliv a dokáží stavbu zdržovat a prodražovat mnoho let. A k tomu dochází v případě, že výroba, pracovní místa i zisky jsou v Německu. V Německu se také elektřina ve své většině i spotřebovává. Teď si představme situaci, že přes pole francouzského sedláka se povede transkontinentální vedení, které zásobuje elektřinou vyrobenou v Alžíru české podniky či města. Politické prosazení něčeho takového bude opravdu velice náročné.

Další důležitou skutečností je, že síť a vedení překonávající obrovské vzdálenosti nemohou být bez elektráren. Aby se udržela síť v činnosti, musí mít v určitých a ne zase tak velkých vzdálenostech elektrárny, které nejsou fluktuující a umožňují udržovat síť v provozu. Jsou tak navíc a náklady na ně a jejich provoz je třeba do ceny elektřiny z tohoto systému započítat. S tímto problémem se potýká v současnosti právě Německo. Na udržování sítě v provozu se podílely právě odstavované jaderné elektrárny. Místo nich se tak musí stavět nové uhelné nebo plynové elektrárny. Tyto elektrárny nevydělají tolik na výrobě elektřiny, takže se musí hledat cesty, jak zaplatit jejich úlohu při podpoře funkčnosti sítě. Jinak by je investoři nestavěli a neprovozovali.