Může opravdu Česko a Evropská unie postavit svou energetiku na zdrojích ze Sahary a Severního moře?

Jak to bude s cenou elektřiny?

Jak už bylo zmíněno, jsou náklady na stavbu větrných a slunečních tepelných elektráren takové, že cena elektřiny z nich je vyšší než z jaderných nebo klasických zdrojů. Další vysoké náklady pak budou na síť pro přenos a zálohovací elektrárny. Cena elektřiny tak z takového systému jen velmi těžko bude levnější než z jaderných nebo klasických elektráren v místě spotřeby. Dost často se argumentuje tím, že cena obnovitelných zdrojů bude rychle klesat. Je třeba ovšem velmi pozorně posuzovat, čím je snižování cen způsobeno a jaký je jeho potenciál. V posledních letech jsme byly svědky razantního snížení ceny fotovoltaických elektráren. Ovšem toto razantní snížení se týkalo ceny fotovoltaických panelů a velkou jeho část způsobil přesun jejich výroby do Číny. Dalším důvodem poklesu cen bylo snížení poptávky a nadvýrobou způsobených snížením dotací na fotovoltaické zdroje. Cena tak klesla pod výrobní náklady těchto panelů v podnicích v Evropě a Spojených státech, a ty začaly krachovat. I přes tento pokles ceny jsou náklady na jednotku vyrobené elektřiny několikanásobkem nákladů v jaderných a klasických elektrárnách. Protože potenciál přesunu výroby panelů do Číny už se vyčerpal, je velmi pravděpodobné, že další pokles ceny panelů už bude mnohem pozvolnější. Zelení aktivisté u nás prohlašují, že větší podíl obnovitelných zdrojů a odstoupení od jádra povede k nižší ceně elektřiny pro spotřebitele. Zelení aktivisté v Německu připouštěli, že dojde k nárůstu ceny, ale jen malé. Ovšem zvyšování podílu výroby ve zdroji, jehož náklady na jednotku vyrobené elektřiny jsou násobně větší prostě nelze nijak oblafnout. Německo nyní vyrábí pouze zhruba pět procent elektřiny fotovoltaickými zdroji. I tak však hlavně kvůli nim má Německo jednu z nejdražších cen elektřiny pro spotřebitele a v letošním roce stoupla její cena průměrně o 13 %. A pro německé spotřebitele to začíná být až příliš silná káva. Navíc jsou nejnákladnější části německé energetické revoluce teprve před nimi. I to ukazuje, jak reálné jsou představy o nízkých cenách elektřiny z obnovitelných zdrojů.

Pokles cen u slunečních tepelných elektráren je mnohem pozvolnější. Tam by se mohlo projevit snížení nákladů dané zefektivněním výroby v důsledku většího počtu budovaných elektráren a postupným zlepšováním technologií. Není ovšem důvod si myslet, že podobně to nebude fungovat i v případě nových modelů jaderných reaktorů. Jestliže se budou stavět ve větších počtech, mohla by se doba výstavby zkracovat a i náklady by mohly klesnout. Podobný proces lze pozorovat v Číně a Jižní Koreji, kde v současné době prokázali, že dokáží stavět své reaktory souběžně a za dobu blížící se pouhým pěti letům (viz zde).