Dalším tématem, ke kterému se pan Bedřich Moldán vyslovuje, je globální oteplování a nutnost snižování produkce oxidu uhličitého. Problém je, že z jeho postoje k jaderné energetice se zdá, že naopak jeho riziko asi nebere příliš vážně. Cesta Německa k bezjaderné energetice vede přes stavbu fosilních, hlavně uhelných zdrojů. Spuštěním nových dvou bloků o výkonu 1000 MW se německá elektrárna Neurath stala druhou největší uhelnou elektrárnou v Evropě. I když se podařilo zvýšit za cenu dost razantního zvýšení ceny elektřiny podíl obnovitelných zdrojů, nepodařilo se jim plně zastoupit odstavené jaderné elektrárny a při jejich náhradě musely vypomoci právě i uhelné zdroje se všemi ekologickými dopady. Německo se razantně vydalo na cestu k modelu reprezentovanému Dánskem. To je ostatně našimi zelenými kladeno za vzor svým intenzivním využíváním přímořských větrných zdrojů a nevyužíváním jádra. Ovšem výsledkem je sice téměř třicetiprocentní podíl větru na výrobě elektřiny, ale také podíl fosilních zdrojů větší než je tomu u nás. Extrémně nízký podíl fosilních paliv v elektroenergetice má naopak Francie a Švédsko, právě díky intenzivnímu využívání jaderné energie. Pokud by se Bedřich Moldán a zelení aktivisté opravdu oxidu uhličitého obávali, propagovali by francouzskou a švédskou cestu a naopak by kritizovali fosilní cestu Dánska a Německa. Vítězství nejaderné cesty v Rakousku a Německu bylo z ekologického hlediska opravdu vítězství Pyrrhovo.