Tato polemika vyšla ve zkrácené verzi v Lidových novinách. Zde jej přinášíme v plném znění.

V současné době se opět velmi intenzivně rozproudila diskuze okolo dotovaných výkupních cen fotovoltaických elektráren. Osočení stíhá osočení, vyhrožuje se soudy a silnými slovy se nešetří. Nejen na ERÚ se snáší kritika, že se v letech 2009 až 2010 včas nesnížily výkupní ceny elektřiny z fotovoltaiky. Paní Alena Vitásková podává žalobu na bývalé úředníky ERÚ, že nastavili výkupní cenu fotovoltaiky příliš vysoko. Naopak Vladimír Cibulka ze Sdružení neúspěšných investorů fotovoltaických elektráren chce podat žalobu na stát o 5,5 miliardy za zmařené investice. Důvodem podle něho je, že stát snížil výkupní ceny příliš rychle. Pan Martin Sedlák z Aliance pro energetickou soběstačnost a paní Zuzana Musilová z České fotovoltaické průmyslové asociace tvrdí, že původní výkupní ceny vůbec nebyly nadhodnoceny a dodatečné daně ze zisku přivádí investory k bankrotu. Všichni se ohánějí analýzami, které mají potvrzovat jejich názor, a vzájemně si hrozí soudy.

Troufám si tvrdit, že problém je úplně jinde. Nastal v okamžiku schválení zákona o garantovaném výkupu a výkupních cenách elektřiny z fotovoltaiky. Tato pobídka se pro tuto technologii v té době vůbec nehodila a není vhodná ani v současnosti. Je to ideální nástroj v případě, že nová technologie je kousek od konkurenceschopnosti s jinými. Krátké období garantovaných cen jen o málo vyšších, než jsou u těch konkurenčních, umožní masovější výrobou, z toho plynoucí snížení cen a rychlý přechod do oblasti konkurenceschopných cen a zrušení dotací. To však nebyl a není případ fotovoltaiky, u níž byla potřebná výkupní cena elektřiny mnohonásobně vyšší než u klasických zdrojů. Zatímco cena silové elektřiny na burze je zhruba 1 Kč za kWh, výkupní cena fotovoltaické elektřiny je pro zdroje postavené před rokem 2011 větší než 12 Kč za kWh a v roce 2011 pak 5,5 Kč za kWh pro velké zdroje a 7,5 Kč za kWh pro malé zdroje.