Zaplacení této dotační ceny se přesune na spotřebitele jejím rozpočítáním do ceny veškeré vyrobené elektřiny. To není problém v situaci, kdy se z fotovoltaiky vyrábí zanedbatelná část celkové produkce. Když ovšem takový zákon hlavně Zelení a třeba právě Martin Bursík prosazovali, jasně deklarovali, že je cílem, aby fotovoltaika a další obnovitelné zdroje nahradily jádro a fosilní zdroje. Což ovšem vyžaduje, aby se fotovoltaické elektrárny zavedly masivně. Proto se vybrala uvedená forma podpory a přesně tak byl zákon konstruován. A nejen já jsem už v té době předpokládal, že to dopadne přesně tak, jak se stalo. Pokud začne být elektřina z tak silně podporovaného zdroje produkována ve větší míře, tak začne rychle růst množství dotací a tím i cena elektřiny pro spotřebitele, bez ohledu na to, zda je cena 12 Kč za kWh nebo o něco málo či i více menší. Pořád je mnohonásobně dražší než z jiných zdrojů. A téměř bilión (tisíc miliard) korun, ke kterým se už stát u fotovoltaiky zavázal, opravdu ve své většině hradí reálnou cenu postavených fotovoltaických elektráren a další nutné náklady. Prostě jsou tyto zatím velmi drahé. Proto není tím klíčovým, zda nakonec u soudu vyhraje Alena Vitásková, Vladimír Cibulka nebo Zuzana Musilová. Klíčovým je, aby se zrušila takto extrémní výkupní cena pro jednotlivé zdroje.

Vysoký podíl extrémně dotovaných obnovitelných zdrojů vede ještě k jednomu problému. Silně deformuje a nyní už doslova ničí trh s elektřinou. Ten probíhá na burze silové elektřiny. Pokusím se vysvětlit ve velmi zjednodušeném podání vliv silně dotovaných zdrojů. Mějme zdroj A, který vyrábí s náklady 1 Kč za vyrobenou jednotku. Pokud bude na burze pouze tento zdroj, bude zákazník platit 1 Kč za jednotku (zjednodušeně zanedbáme další náklady a daně). Nyní stát rozhodne, že má nový zdroj B, který chce prosadit, a ten vyrábí jednotku za cenu 5 Kč. Tato cena se mu dává jak dotace, jejíž zaplacení se naordinuje spotřebiteli. Na burzu pak tento zdroj jde jakoby s nulovou cenou a má i přednostní vstup. Představme si, že nový zdroj úplně pokryje objem na burze. Pak je cena elektřiny na burze nulová. A propagátoři zdroje B se nadšením rozplývají. Potvrdilo se, že zdroj B je levnější než zdroj A, vždyť dodává úplně zadarmo. Nevím ovšem, jestli jejich nadšení má sdílet spotřebitel, který místo 1 Kč za jednotku nyní platí 5 Kč za jednotku. Situace je reálně mnohem komplikovanější, protože u reálné burzy se poptávka neuspokojená dotovanými zdroji vykrývá postupně nedotovanými zdroji podle jejich provozních nákladů a cena za ten nejdražší, který se ještě uplatnil, je stanovenou cenou. V každém případě taková burza funguje tržně pouze v situaci, kdy je zdrojů s dotovanou cenou velmi málo.

Na burze s elektřinou v našem regionu však nastala situace, kdy dotované zdroje v některých obdobích tvoří velkou část podílu spotřebovávané elektřiny. Situace u nás by nebyla tak kritická, protože podíl fotovoltaiky je nyní pouhé 3 % celkové produkce elektřiny. A už teď jsou dotace pro spotřebitelé neúnosné. Ovšem dominantním hráčem na místní burze je Německo a to má již nyní podíl fotovoltaiky na výrobě elektřiny zhruba 5 % a další podíl mají i jiné dotované zdroje. Německo je také pevněji rozhodnuto v dotacích pokračovat a má daleko bohatší obyvatelstvo. Nastávají tak období, kdy mají velký podíl dotované zdroje a cena tvořená na burze je velmi nízká. Nevyplatí se tak stavba žádných nedotovaných zdrojů, ať už jsou to fosilní, jaderné nebo nedotované hydroelektrárny v místech, kde nelze tok příliš regulovat. Ale bez těchto zdrojů se provoz elektrické sítě neobejde a také přispívají k udržení ceny pro spotřebitele v rozumných mezích.