Je sice velmi pravděpodobné, že to Německo nemůže dlouhodobě finančně unést, ale to není pro investory záruka. Proto se jedná o společné garantované ceně pro všechny bezemisní zdroje, která by byla násobně nižší než současná garance výkupních cen pro fotovoltaiku. Platila by pochopitelně kromě jaderných i pro všechny obnovitelné zdroje. Ovšem pokles nákladů na fotovoltaiku  takový, aby jí navrhovaná výkupní cena stačila, bude pravděpodobně trvat ještě dost dlouho. To je důvod, proč je třeba Martin Sedlák tak tvrdě proti takové dotaci. Je třeba zdůraznit, že ani fotovoltaika by bez dotace nezůstala. Navrhuje se investiční podpora malých instalací na budovách dominantně pro samozásobení, kde je fotovoltaika efektivní díky přibližování k tzv. grid-paritě, tedy ceně, za kterou se elektřina dodává koncovému spotřebiteli.

Podle údajů Eurostatu byla cena elektřiny pro spotřebitele v roce 2011 v Německu 0,253 EUR/kWh a v Česku 0,147 EUR/kWh. Ve Francii byla 0,142 EUR/kWh. V tomto roce má být v Česku elektřina pro spotřebitele průměrně o 2,6 % vyšší než loni, v Německu pak o 13 %. I to je důsledek rozdílu energetických koncepcí. Stejně tak fakt, že v Česku za posledních dvanáct let poklesla díky zvyšování produkce jaderných a obnovitelných zdrojů produkce elektřiny ve fosilních zdrojích o 16 %. Naopak produkce elektřiny z fosilních zdrojů v Německu zůstala v tomto období stejná. Extrémně dotované obnovitelné zdroje tak tak stíhaly nahrazovat odstavované zdroje jaderné. Nejsem si jistý, zda je ve světle těchto čísel německá energetická politika hodna následování. Ale podrobný rozbor někdy příště.