Tato polemika vyšla ve zkrácené verzi v Lidových novinách. Zde jej přinášíme v plném znění.
V současné době se opět velmi intenzivně rozproudila diskuze okolo dotovaných výkupních cen fotovoltaických elektráren. Osočení stíhá osočení, vyhrožuje se soudy a silnými slovy se nešetří. Nejen na ERÚ se snáší kritika, že se v letech 2009 až 2010 včas nesnížily výkupní ceny elektřiny z fotovoltaiky. Paní Alena Vitásková podává žalobu na bývalé úředníky ERÚ, že nastavili výkupní cenu fotovoltaiky příliš vysoko. Naopak Vladimír Cibulka ze Sdružení neúspěšných investorů fotovoltaických elektráren chce podat žalobu na stát o 5,5 miliardy za zmařené investice. Důvodem podle něho je, že stát snížil výkupní ceny příliš rychle. Pan Martin Sedlák z Aliance pro energetickou soběstačnost a paní Zuzana Musilová z České fotovoltaické průmyslové asociace tvrdí, že původní výkupní ceny vůbec nebyly nadhodnoceny a dodatečné daně ze zisku přivádí investory k bankrotu. Všichni se ohánějí analýzami, které mají potvrzovat jejich názor, a vzájemně si hrozí soudy.
Už je to více než rok, kdy se Německo vrátilo na cestu zelené energetické revoluce, tedy v jeho pojetí rychlé odstoupení od jaderné energie a snaha o maximální využití obnovitelných zdrojů. Je třeba připomenout, že k bezjaderné energetice se Německo vydalo již před více než deseti lety z rozhodnutí koalice s účastí Strany zelených. Díky velmi silným protijaderným aktivistickým hnutím mělo a má toto rozhodnutí poměrně velmi silnou podporu u obyvatelstva. Během minulých let se však ukázalo, že hlavně představa o náhradě jaderných zdrojů obnovitelnými nebyla příliš realistická.
V diskuzi v sobotní příloze Lidových novin Orientace zaměřené na dostavbu jaderné elektrárny Temelín zůstala řada otázek nezodpovězených. Jediný zúčastněný ekonom Miroslav Zajíček velice razantně tvrdil, že se jaderná elektrárna a žádný větší projekt nepostaví. Současní investoři musí mít u každého projektu zisk zaručený, jinak do něj nejdou. Jaderné elektrárny se stavět nebudou, protože zítřek patří jedině břidlicovému plynu.
Jak je vidět i z uvedené diskuze, je můj názor značně odlišný. Pokusím se vysvětlit proč. Jaderné elektrárny i další velké energetické zdroje jsou investicí na řadu desetiletí. Předpovědět budoucí cenu elektřiny a podmínky na trhu byl a je problém i na pár let. Navíc, pokud se podíváme do historie, je plná zvratů, které nebyly očekávány. Takže, kdyby se investoři v dřívější době řídili pravidlem, představeným Miroslavem Zajíčkem, nebyly by v současnosti žádné větší elektrárny.
V rozhovoru panovala jednoznačná shoda, že trh s elektřinou u nás i v okolí je dnes určován dominantně státními dotacemi a penalizacemi. Jiné zdroje než s dotovanou výkupní cenou elektřiny a jejím zaručeným výkupem se nevyplatí. Taková situace je však, alespoň podle mého názoru, dlouhodobě neudržitelná a ani ekonomicky silné Německo tak velké dotace nemůže trvaleji unést. Navíc plánuje odstavit i zbývající jaderné elektrárny, které dodávají velkou část nedotované silové elektřiny určující cenu na burze. A jejich elektřina je levná a sráží cenu silové elektřiny na burze (blíže zde). Situace na trhu se silovou elektřinou, která je v našem regionu dominantně určovaná situací v Německu, se tak zákonitě musí během následujících let změnit.