Jedna z krajních definic historie je ta, že se jedná o nauku o současnosti, kdy se ve světle minulosti snažíme pochopit vlastní přítomnost (J. Fiala, pers. com. 2000). Přesto žijeme ve světě, který již svojí velikostí a propojeností nemá precedens. V našem případě se historie neopakuje, historie vzniká. Nová a nikdy před tím neviděná stavba přítomnosti však v sobě obsahuje hodně recyklovaného materiálu, jako jsou energetické zákony, ekonomické cykly a podobnost lidské povahy. Velká deprese roku 1929 se nebude opakovat, ale přesto je intenzivně studována, protože některé její zárodky jsou obsaženy i v hypotéční krizi. V čem nám studium kolapsů pomáhá porozumět dnešní době?